Nan Yar - Já Kdo

article402.jpg  

 
Galerie intuitivních plastikomaleb
k dvaceti odstavcům díla Bhagavána Šrí Ramany Maharišiho

Kdo jsem Já?

 

 

Tato galerie vzniká jako dárek od nás pro nás,
tj. bez potřeby rozlišování osob jako jednotlivých objektů.

Primárně neslouží k prodeji plastik, ale jako možnost seznámení se s dílem Ramany
vizuálním a pro kinestetické vlastníky děl i hmatovým způsobem,
jako šetrný úvod do techniky sebedotazování (átmavičáry),
která je přímou stezkou k realizaci já-já.

Navigace k sebezkoumání

Ramana údajně říkal, že odpověď na otázku, „Kdo jsem já?“ není možné najít myslí nebo v mysli, protože jedinou skutečnou odpovědí je zkušenost nepřítomnosti mys­li.

Mojí mysli se to zdá jasné, ale osobně jsem se setkal zatím s jediným člověkem, který uplatňoval takový přístup k átmavičáře. Všeobecně se z toho dělá mentální meditační cirkus a pak se mysl diví, jak to, že nemá výsledky. Takže jak na to?

Chceš-li mít výsledky, přestaň překážet myšlením.
Hlídání, zda myslím nebo ne, je také mentální činnost.
Peč na to a buď.

Přesto, pokud máš potřebu přemýšlet (ztotožňovat se s myšlenkami), znamená to, že ještě nemáš dostatečnou rozlišovací schopnost. Tu vytříbíš ostrou pozorností na první osobu tvé iluzorní individuality (já), kterou zatím bereš jako skutečnou. Tzn. neustále poutat mysl (připomínat si) já (toho, kdo si uvědomuje vystupující myšlenky).
Touto mentální činností, která je přípravou k átmavičáře, dojde dříve či později k oddělení myslící mysli a první já-myšlenky, bez které by mysl nemohla myslet. Zdá se to jako paradox, ale není. Pochopíš to praxí.
Zpočátku nezáleží na tom, jak dlouho vydržíš na já-myšlence (1. osobě), ale kolikrát se vrátíš. Než si mysl zvykne, bude tě vyhazovat hlava nehlava (odvádět pozornost). Nezlob se na ní. To ji akorát krmíš. Prostě se vrať a buď v pohodě. Každá iluze mentální aktivity má svůj čas a prostor. Všechno je v pořádku.


Nultá malba

Zrcadlo Osobnosti je vlastně nultou malbou.
Předskokanem souboru děl Nan Yar, které jsem začal až s odstupem jednoho roku.

Tenkrát jsem nevěděl, že moje individualita má v úkolovníčku vytvořit kolekci k Sebezkoumání. Intuitivní malbu Zrcadlo Osobnosti jsem tvořil se záměrem/rozhod­nutím:
Univerzální autoterapeutický obraz, který přináší pochopení, mír do života a osvobození se od druhých osob.

Nikdo nezná tvou hlavu lépe než ty sám/sama. Tak proč se vázat na druhé, plýtvat časem a penězi, když si každý dokáže pomoct sám u sebe doma. Není osoby, která by mohla druhému přinést do života mír. Jsme to my. Celou dobu to máme před nosem, jen nám říkají musíš dělat to, či ono. Nemusíš vůbec nic. Jen poznat sám/sama sebe a tím sebrat vítr z plachet žvatlající mysli.

Hraním si se Zrcadlem Osobnosti dokážeš najít a rozbourat myšlenkových konstrukce (liché představy), které ti způsobují nepříjemné pocity. Všimni si, že to jsou tvé myšlenky a tvé pocity, takže tvůj problém, který můžeš vyřešit jen ty.

Mínus první

A ještě …
vůbec první malba s tématem sebezkoumání byla Milost Jediného

Je to obraz, kolem kterého se dějí řekněme zázraky.
Dnes je v soukromé sbírce kamarádky Věrky, která mě stále tlačí do toho,
abych kvůli jeho osobitému působení nabízel reprodukce.
Zatím nevznikla spontánní poptávka, takže to neřeším. Všechno má svůj čas a prostor.
Btw jeho podpůrné schopnosti krátce popsala v hodnocení díla.

Zpátky k Zrcadlu Osobnosti

Kromě toho, že se s ním dají snadno, formou hry dohledat a vytrhnout kořeny nepříjemných pocitů, vznikl aby bylo jasně vidět, proti čemu sebezkoumání stojí.

Obrovská nabídka životního flákání nebo aktivit nebo vznášení se ve vyšších „duchovních“ sférách mysli proti jemnosti toho, co prostě a jednoduše je. Ryzí bytí, podklad všeho, naše pravé Já.

Ten kontrast je naprosto očividný a jak dokonalá synchronicita v životě běží.

Jeden hrubě barevný 2D obraz myšlenkových struktur proti dvaceti jemňoučkým 3D plastikám, které v noci svítí. Samy, bez úsilí. Dokonalé tak, jak jsou. Zklidňují a hřejí u srdce (doslova) až to zastavuje mysl.
Zatímco v případě Zrcadla Osobnosti je potřeba k dosažení klidu mysli vyvíjet úsilí. I když formou hry, pořád je to úsilí.

Někomu sedí ta cesta, protože je stabilní. Jiný potřebuje na sobě makat, protože to má prostě rád. Ať si každý dělá, co chce. Nakonec se stejně všichni sejdeme v místě zrodu naší mysli.

Jakou cestou bys šel/šla ty?

Hra nebo Nečinná pohoda?