knoflikNahoru peramost.cz
tlačítko návratu

Obraz (pro) Honzu

klíč „Bubáci“

<( předchozí ) … ( další obraz )>

malba Honza

najeď (PC) nebo klikni (mob/tab) pro zvětšení

noční foto

Intuitivní malba na míru

s plastikou, v provedení bílá v bílé

fotoluminiscen­ční, lakovaná

akryl na plátně 50×50 cm

rok tvorby 2024


Esence malby

„Bubáci“


Vstupní výklad díla

📖 Víš, kdo je to Barbucha? To je MEDVĚDÍ STRAŠIDLO. Ty můj zlatý miláčku, Barbucha má hlavu jako sršáň, místo drápků má žihadla a kožich z kouře. Kam Barbucha přijde, tam je všude náramný smrad, jako když hoří tráva; toť se ví, medvědi při tom čmoudu mají strach a kýchají, až pánbůh brání.

🐻

...
📖 To je všechno, Kubulo. Neříkám, že budu Barbuchu volat, ale kdyby tě jednou zastihl, ten by ti dal!“ Kubula se začal třást a povídá: „Jemine, jemine, Kubo Kubikulo, na mě jde nějaká ouzkost. Ty si tady vymýšlíš všelijaké věci, ale když je člověk malé medvídě, tak dostane strach. V lese bych se nebál, ale tady to smrdí opravdu tím Barbuchou. Nevíš, jestli dostal Míša své chloupky zase zpátky? Řekni mi, že je dostal!“ Na to Kuba Kubikula už mlčel a dělal, jako když spí.

(VANČURA, Vladislav. Kubula a Kuba Kubikula. 7. vyd. Praha: Albatros, 1976. 111 s.)

Tento obraz je o odvaze a tíze odpouštění.

Je potřeba porušit řád/rutinu, které nastavil/natlačil někdo jiný. Svoboda nemá hranice a zároveň nemá potřebu omezovat ostatní.

Malba je strukturovaná, uklizená a podléhá řádu. Každý kousek má své místo a důvod, ale vcelku je jen jedním obrovským bubákem.

Uprostřed tohoto domu hrůzy sedí osamělý malý kluk. Zatím neví, že komunikační samota se může zdát subjektivně zlá, ale je prvním kontaktem s živým tichem, které je jinak přehlušováno dynamikou světa.

Až vyroste, usnadní mu takové zkušenosti osvobození se od myšlenek bez zbytečného utrpení (vpravo nahoře).

Je mnoho cest a mnoho místností v zobrazeném komixu života a subjekt byl, je a bude jenom a pouze sám se sebou. Možná toto poznání vedlo k tomu, že malba zůstala čistě bílá, nepřekryta perleťovým pozlátkem. A to je z mého pohledu známkou upřímnosti k sobě samému. Už žádné hry, masky a schovávání.

Nakonec vše visí na vlásku chybného ztotožnění se s představou těla, která je paralelou k projevu lana jako hada.

📖 Jestliže se mysl, která je příčinou veškerého poznání a vší činnosti uklidní, vnímání světa ustane. A tak jako poznání lana, které je základem nenastane dříve, dokud nezmizí pomyslné poznání hada, stejně tak svarúpa-daršana, která je základem, nevyvstane dříve, dokud nezmizí vnímání světa, který je pouze představou.

(Bhagaván Šrí Ramana Mahariši, Kdo jsem já? Nan Yar? (tamilsky), odstavec 3.)

A tak to je.



Je dobré mít na paměti, že obrazy z mých rukou jsou asociativní.
Proto je vstupní výklad (narozdíl od klíče/esence) pouze orientační a umožňuje první krok na cestě do „zapomenutých“ částí mysli majitele...

Protože je tvořený intuitivně (zjednodušeně řečeno bez znalosti sebe a budoucího majitele), ale cíleně, asociativní spouštěče jsou přesné v tvarech a barvách na míru uživateli.

Mysl adresáta většinou přistupuje k dílu jako k puzzle a snaží se identifikovat jednotlivé dílky. Tj. rozpoznat konkrétní objekty.

A protože identifikace může vzniknout pouze na základě vlastních zkušeností (zážitků a představ), pak automaticky vyplavuje osobnostní vzorce. Komunikuješ sám/sama se sebou.

Protože nejsi pod tlakem, emoční vzorce se ukazují včetně souvislostí kdy a jak vznikly. A to je klíčový okamžik, kdy je možné buď příčinu přijmout jako zkušenost, kterou už není třeba vláčet dále nebo si jasně vydefinovat, jaký vzorec chování v životě ukončit.

Časem se z interakce mezi tebou a tvým obrazem objeví pouto řekněme hlubinné psychologie. Možnosti, kam se ve své mysli dostat jsou nad teoretické chápání. Důležitá je však podstata před všemi výjevy, která se ukáže prostě někdy.

Na závěr nastane rozplynutí představy obrazu a dojde ke spontánnímu uvědomění, že já a obraz jedno jsme.

Mysl je tichá a zavládne pohoda, které se říká osvícení. To pochopitelně není trvalý stav, protože osvícená je mysl a přirozeností mysli je pohyb/žvatlání, takže dříve či později vtáhne naši pozornost zpět do jevového světa. Ale počínaje zkušeností tiché/osvícené mysli, obraz se stane asociativním připomínačem, který ti pomůže utišit mysl, jen co se před svým obrazem na chvilku zastavíš.

Vstup i ty do svého zrcadla