Peramost
  • Nabídka
  • Galerie
  • Vývoj
  • Herna
  • Čítárna
  • Nan Yar
  • Kontakt

Čtyřicetidenní půst v roce 2012 - část jedenáctá

magazine-article139.jpg

Včera bylo 23. 7. – pondělí, byl to můj 19. den a vůbec si nepamatuju, co se dělo. Nějak brzo jsme se přesunuli na pastvinu… jo, jo, jo už vím. Tam jsem zůstal s Janou, zatímco bača odjela něco vyřizovat do Tachova. Tak nějak to bylo. Ne jinak. Janina vyrazila ráno pěšky k ovečkám, já jsem zůstal ještě s PC a vyřizoval pracovní věci, bača frnkla do Tachova. Jo.

Vrátila se kolem půl jedenácté, naložila mě a odjeli jsme na pastvinu také. Byl krásný den. Sluníčko svítilo a foukalo jenom trochu. Kolem oběda přifrčel brácha bači s manželkou, tak jsme pokecali. Zhruba ve čtyři jsme se s Janinou rozhodli pro výstup na nedaleký kopec, tuším, že dokonce s nějakou rozhlednou či co, jenže po pěti, šesti kilometrech tempa cválajícího oře, mi začaly docházet síly. A jakmile jsme začali prudčeji stoupat, bylo potřeba přiznat, že není třeba hrát si na hrdiny a pro jistotu to otočit, aby zbylo sil na cestu zpět. Do kopce to prostě nefrčí. Celou cestu jsem šel nabalený jak pumpička, ale poslední kilometr a půl jsem se musel fakt svlíkat, protože tělo začalo makat tak šíleně, že se mi dokonce i nějak pohnul žaludek. Jinými slovy to byl zajímavý den. Šel jsem spát kolem desáté a vylezl jsem ze spacáku až v osm. A vůbec se mi nechtělo.

„Dneska jsem hrozně utahanej, v každém případě mám hlavu plnou nápadů. Dnes všichni odjeli a vypadá to, že se vrátí až v pátek. Bača omrkne vnoučka, Janina pofrčí dál svou cestou po ČR, protože má teď prázdniny a ostatní se už také nevrátí. No a já si možná srovnám to, co si srovnat potřebuju, a budu mít čas zase chvíli sám na sebe a připravím se na víkend, kdy doufám, že nějak zorganizuju ten Peramost, protože v hlavě to bzučí. Teď by to chtělo být v Plzni a začít hrozně moc makat, ale všechno má svůj smysl a myslím si, že bych tu čtyřicítku mohl dát. Ještě ráno, když jsem vylezl ze spacáku, začal jsem dost silně krvácet z nosu. Opravdu hodně, ale je fakt, že je nějakých 14 dní před pravidelnou darovačkou krve, takže nic neobvyklého. Neobvyklá však byla barva krve. Hodně světle červená, nula toxinů, mám z toho radost, protože něco se děje. Jo a dnes je úterý, takže dvacátý den."

21. den ráno

Přes noc mě začala bolet hlava. V době zápisu jsem měl bolest v levé části a nevěděl, co s tím. Zalehlo mi ucho a měl jsem žízeň. Mno asi to nebylo úplně nejlepší dýchat přes noc ty plísně z koberce, ale co už. Sluníčko moc nesvítilo, ale teplota byla na zdejší poměry vysoká. Spáchal jsem rozcvičku v triku a v úplné pohodě. Přestal foukat vítr, tak jsem nekosil. Na tento den jsem měl v plánu pořádně si zacvičit, aby naběhlo zase něco víc, než běží.

„Pořád 21. den. Je 12:50 a mám pocit, že ze mě odešla veškerá fyzická síla. Když sedím nebo ležím, není to tak špatné, ale když se mám zvednout, nechce se mi. Z druhé strany ve mně bují mentální aktivita. Hlava plná nápadů a super věcí. Pro ty, kteří mě znají, je to asi nepředstavitelné, protože mám hlavu plnou nápadů stále. Kdybych se živil tvůrčími nápady pro kohokoli, kdo by měl síly a prostředky je realizovat, už bych byl miliardář. Ale co se děje při půstu, tedy mluvím za sebe, je stěží popsatelné. Je to prostě exploze uvnitř mozku.“

„Dostal jsem se do fáze odpuštění všemu a všem. Nic neřeším, ale hlava mi stále vyhání nějaké to myšlení ve smyslu plánování budoucnosti – co bych mohl dělat a tak. Trochu mi to popisuje Tolleho, jak si hraje na ego a povídá svému čistému Já: „Jak to myslíš, že nemáš problém!“ "Raději bys měl začít okamžitě přemýšlet o svých problémech.“

Měl jsem dvě hoďky rozdělaný oheň, tak jsem se trochu vyudil. Trochu jsem se napil a projel jednu stránku z Přítomného okamžiku. Vůbec nefoukalo a bylo úžasně, ale cítil jsem, že je potřeba opustit to tam a vyrazit pracovat. „Snad se mi povede dotáhnout tu čtyřicítku v žumpě, protože na Peramostu se prostě musí makat. Až přijede bača, asi jí požádám, zda bych mohl být o víkendu ještě u ní, abych dodělal profily na stránky a další věci, a pak se uvidí, co dál.“

21. den večer, kolem dvacáté první hodiny.

„Přešla mi slabost i lenost. Dnes jsem udělal hromadu studijních a kreslících věcí a flétnu a anglinu a dočetl jsem Tolleho. A teď přemýšlím, co dál. Dvakrát jsem si vyložil karty a stále se to motá kolem baráku, ale to nemá smysl řešit. Bylo relativně teplo, tak tu mám v karavanu totálně zamouchováno. Jenže se mi nechce ty mouchy vraždit. Snad mi dají pokoj.“

Dostal jsem pěkný email od nějakého uličníka ze Slovenska, který také přestává jíst. Pěkně se nám to „houfuje“. Možná by nebylo od věci uspořádat nějaké setkání příznivců života bez zašitých očí, ale ono to není potřeba. Organizovaná setkání takového druhu v dnešní době, kdy vše potřebné je dohledatelné, a pokud se někdo plácá v zavádějících informacích, je to proto, aby se probral, jsou taková setkání pouze superegem.

(lu)

předchozí << XI. >> následující

Peramost
Kokopirát © 2006 - 2024 PERAMOST. Všechna pádla vyhozena.