Čtvrtek, 22. den
Ranní energie 0,000 nic. Řekl jsem si, že se musím za každou cenu hýbat, a proto jsem začal chodit z kopce, do kopce, z kopce, do kopce. Táhnul jsem se jako slimák. Téměř bez pití. Jazyk se stále neočistil a spíš to vypadá, že se začal ještě víc špinit. Navíc jsem měl pocit většího osobního zápachu, tak se možná čistila nějaká hlouběji uložená věc. Neměl jsem odvahu placatit se na sluníčku, protože hrozilo, že bych se už nemusel zvednout.
Odpoledne
Kolem jedné jsem byl ve stavu, kdy jsem se téměř nemohl ani hnout, což mě
přivedlo k nápadu, že si způsobím nějaký šok. Skutálel jsem se
z kopce, vzal jsem pětilitrový kanystr, nabral do něj ledovou vodu z potoka
a spáchal jsem napružovací sprchu, což zafungovalo velice slušně. Energie
lehce naskočila, ale stačila tak akorát k zpětnému vylezení toho
dlouhatananánského do kopce.
Tělo nechce vodu. Dnes jsem vypil max. 2 deci a leží mi to v žaludku. Čůrám tmavou, i když průhlednou moč. Když se trochu napiju, hned to ze mě vyteče.
Večer
Energie milion!!! Jsem rád, že jsem to rozchodil. Dnes byl den meditací a
dostal jsem se do super stavů lásky se vším. Večer jsem si také rozdělal
oheň, čuměl jsem do slunce, nádherný západ, paráda. Spousta nápadů,
musím vypadnout a realizovat to. Ztratil jsem chuť na jídlo, leží tady
vedle mě sušenky a mně je to úplně fuk. Mám velikou potřebu dosáhnout
Pravdy, ať to stojí co to stojí.
Pátek 23. den
Chce se mi brečet, ale radostí a vděčností. Je nádherný ráno, fouká vítr, sluníčko svítí, ovečky jsou v klidu.
Včera jsem nemohl vůbec usnout, tak jsem prodýchával čakramy a pokládal si do sebe otázku Co jsem já. Zanedlouho jsem se začal motat v srdeční čakře. Bylo to zajímavé. Potom jsem chtěl udělat ještě nějakou práci pro planetu, ale s těma mouchama a omezeníma, co tady jsou, to prostě nešlo.
Je tu těžké udržet plnou koncentraci.
Probudil jsem se s krásně čistou hlavou a opravdu je čas jít dál. Energie večer opravdu neskutečně moc! Dnes ráno také. Zacvičil jsem, pokecal se sluníčkem.
Dnes budu vyrábět vodu a uvidím, zda dorazí bača a co bude. Musím zpátky do Plzně a makat, makat a makat! Víkend bude peramosťácký, to je jasný.
Dopoledne. Jsem jak na houpačce, chvíli spoustu energie a chvíli nic, teď jsem se vrátil s vodou, strčil jsem hlavu do potoka a chvilku u něj zůstal. Viděl jsem, jak se hýbou lístky břízy, jak se kývají bodláky, jak kolem lítají motýli, a na vteřinku jsem prožíval takové emocionální čištění. „Mám potřebu i někoho obejmout. Jsem tak říkajíc dost na měkko. Ačkoli mám hlavu plnou nápadů a zároveň mám tendence se úplně zastavit. Co tedy dál?“
Trochu těch slziček pomohlo, cítil jsem se uvolněnější. Mizerný ego začalo dorážet jak podsvinče a to jsem ještě nevěděl, co na mě přiravuje v dalších dnech.
… další záznam Jak pozoruji, ruce mám v pohodě, nohy také. Chvíli mám útlum a chvíli zase špičku. Jak to sleduji, když chodím s kýblema s vodou, vypadá to, že jsem fakt dobrej :DDD Kdybych cvičil trochu víc, tělo by se kouslo a pránovalo by o sto šest. Šílený a úžasný věci se tady dějí. Úplně vidím další rok, plný dobrodružství, koučinku, firemních akcí a tvůrčí činnosti pro děti a prostě všechno bude úplně skvělý. A to nalezení Pravdy hlavně, že jo :o)
24. den
Sobota. S hrůzou jsem zjistil, že mám 60 kilo neoblečený. Takže mám úbytek váhy 12 kilo za pár dní. Zůstávají mně modřiny, hlad nemám, energie mám spoustu, až jsem musel vyrazit na procházku. Jinak sedím a dělám na noťasu. Pustil jsem se do Peramostu, postupuji pomalu, ale stále. Teď v terénu zjišťuji, že přestávám vidět. Co, co, co? Co to je? Vidím jakoby dvojmo nebo trojmo…
25. den
Je neděle. Váha stejně podezřelá. Stále nechápu, kde jsem ty kila potratil. Energie docela dost.
Včera jsme mastili karty asi do půlnoci a naučil jsem se skvělou hru. Spal jsem kolem pěti, šesti hodin.
V plánu je práce na Peramostu a musím dát zase procházku. Příroda je potřeba.
Když si nečistím zuby třeba 2 dny, tak se mi loupou dásně. Mrtvý maso musí pryč. Začínám mít hlad, ale není to hrozný, spíš jakože bych si něco dal. Jazyk začíná mít barvu typu dítě, tak snad končí první fáze půstu – leštění fyzického těla.
27. den
Už mi asi třetí den bolí v krku. Dneska mi to sedlo na hlasivky. Včera ani nevím, co jsem dělal. V noci mám blbý sny. Včera jsem měl sen se šamanem a dnes přišel strach z Toníka, kterého jsem přes den likvidoval (ten „strach“ samozřejmě), tak jsem ho v polořízeném spánku zabalil do pytle a vyhodil. Co je zajímavý, váha začala ukazovat přes sedmdesát kilo. Tohle je případ pro badatele, protože halušky nemám, váhu jsem několikrát kontroloval, vč. seřízení a vše bylo OK, i když měřila 60 kilo i teď, když měří o přes deset kilo víc.
Dnes jsme byli s bačou v Německu a pak na otočku v Plzni. To bylo jak z duhy do žumpy. Malé město v Německu v pracovní den, ulice jsou plné lidí, kteří nikam nelítaj, vyzařují klid a jsou schopní si po práci sednout a pokecat ať už na náměstí nebo nejfrekventovanější ulici, která je naprosto čistá a plná laviček, které jsou obsazené. Nikdo nikomu nepřekáží. Lidé jsou tolerantní a usmívají se. Všechno září.
V Plzni to vypadalo jako vždy. Ten obrovský kontrast života Hlavního evropského města kultury 2015 a německého, proti Plzni vidlákova, byl šokující. Snad v blízké době i my v Plzni, nalezneme v sobě klid, přestaneme se tu chovat jako v chlívu, začneme se na druhé nenuceně a rádi smát a v pohodičce se pouštět na lavičkách. Příkladných vlaštovek je u nás dost, jen se mezi sebou obtížně hledají. Ale jsou a přibývají a o tom to je, protože postupně mizí strach a přichází pohoda.
Za hranicemi je opravdu tráva zelenější. Přestože jsem v letech nedávno minulých procestoval velkou část Evropy, toho rozdílu přímo na hranici jsem si nikdy pořádně nevšiml. Ve vnitrozemí je to jasné, to vnímá každý. Proto utíká mladá inteligence z ČR.
Dnes jsem vypil asi litr vody. Dopoledne jsem měl hodně tmavou moč. To se spraví napitím. Rozhodně nemám potřebu se přelévat. Dávám tělu, co chce. Když nesuším, nepiju. Ráno jsem měl spoustu energie, teď jsem trochu přichcíplý. Je kolem jedenácté večer. Zamedím a budu se těšit, s čím se ráno proberu. Jinak spánek teď frčí v rytmu 3–4 hodiny v kuse a následuje převalování a dospávání, a to jen proto, že je tma a je mi blbý tady strašit.
PS: No a jak jsem byl v Plzni, dostal jsem od Evy další automatickou kresbu a vzkaz napsaný automatickým písmem, vztahující se k 27. dni půstu. Zajímavé je, jakým způsobem se slova napsala pod sebe a ještě některá s velkými prvními písmeny. To samozřejmě není náhoda.
Ta Zem
je Tvoje
Síla.
V ní
ukryta
je Víra
v Dobro
a Štěstí.
Svoji Lásku
Andělé Ti věstí.
Obrázek je fyzický. Z mého pohledu vyjadřuje materiální část Země a mé zakotvení v tomto nižším světě. Ale na rovinu, i když obrázek potěšil, bylo to pro mě, jako kudla do zad. Zatímco první „seslaná“ kresba říkala, jo něco se změní a bude to dobré, druhá říká: „Uličníku, ještě nelítej, pěkně zůstaň, kde jsi. Sice se něco změnilo, ale ještě tu máš práci jako matrouš.“ Jak si z toho člověk má vybrat? V každém případě jsem začal tušit, že mě plný přechod na externí výživu nečeká. Musím zůstat ještě „normální“. No, co se dá dělat. Vše je v naprostém pořádku a tak, jak to má být. Nezbývá než zůstat pokorný. S tím slovem jsem měl kdysi velký problém, než jsem si nacítil, co na vyšších úrovních pohledu vlastně znamená. A nemá to nic společného s nějakým náboženstvím ani s tím, jak se všeobecně používá.
Středa 28. den.
Je kolem půl sedmé večer. Teď jsme dokosili bodláky, které tu nesmí podle nějakých regulí růst. Dnes byla energie velmi nízká. Ráno jsem se povaloval na pastvině. Přes den se stavili skautíci, byla nějaká procházka po lese, holkám jsem umotal nějaké jídlo a když se slunce uklidnilo, pustili jsme se s holkama do bodláků. Vysekal jsem vždycky kousek a musel jsem odpočívat. Jsem byl tak hotový, že už jsem nechtěl ani vylézat zpátky na kopec a raději jsem počkal dole na vozítko.
Ještě jsem nepřipomněl pár věcí. Jak jsem měl ty vady na hlasivkách, což nevím, zda to byly bacily od kašlajících spolubydlících nebo cosi jiného. Všichni máme zanesený nos a já dnes začal smrkat zelené cosi. Ale spíš mi to připadá, že se čistí dutiny, s kterými jsem měl jako malý problém. Dnes večer budu zase makat věci na Peramost. Těším se na jaro, kdy bych chtěl zpracovat a vydat metodické pomůcky pro práci s dětmi, plné originálních her, které vymýšlí a rovnou v rámci vyučování praktikuje Janina. Já v tomto případě budu fungovat jako kompletátor a rozšiřovač nápadů.
Poslední dobou mám silné nucení na kadění. Čím víc fyzicky pracuji, tím větší nucení. Dokonce jsem ze sebe dostal trochu průhledného gelu. Nevím, co to je, a je mi to jedno. Je to čisté, nezapáchá to, tak no problemo. Dalo by se říct, že sem tam dostanu hlad. Zase se začínám „mučit“ jako při těch jednadvacítkách. Myslím na jídlo a těším se na hrušky, které budu trhat a chroupat na konci září.
Dnes jsem vypil asi půl litru vody.
Je půl deváté večer a já mám za sebou neplánované stahování berana za pomoci kombinovaných kleští Victorinox. Fofr akce na hulváta. To se tedy dějí věci.
(lu)