Jedenáctý den – BALENÍ
Je večer, 20:00.
Dopoledne standardní rutina: pozdní vstávání, kreslení, čištění, studium, flétnování. Během dne jsem vypil kolem půl litru vody.
Odpoledne přijela bača a ukázala mi automatické obrázky, které nakreslila. Následovala procházka s Tominou. Nějaká kecačka a pak jsme sedli do káry a přesunuli se do letního tábora, domluvit tradiční stříhání ovcí s děckama. Když jsme se vraceli, bača měla namířeno domů, a tak jsem se nechal odvézt nějaký ten kousek od pastviny, abych se ještě večer provětral. Bylo to příjemné a hlavně z kopce. Žádná extra zátěž.
A teďka mě čeká co? Teďka mě čeká balení. Protože zítra brzy ráno vyrazím pěší přesun, směr bači bydlo, kde se konečně připojím k netu a po jedenácti dnech se umyji v teplé vodě. No a potom bača vyrazí do Tachova pro nějakou paní učitelku, která učí ze srdce, a pak se sebereme a pofrčíme na pastvinu. Jinými slovy mě čeká další zajímavé setkání s dalším zajímavým člověkem a uvidíme, co z toho bude. Třeba by mohla být i nějaká zajímavá spolupráce v rámci PERAMOSTU. Nechám se příjemně překvapit, stále vpřed.
Dvanáctý den – KOUPAČKA V TEPLÉ VODĚ
Dnes jsem měl v plánu vstát v půl sedmé, abych byl u bači do devíti hodin a začal psát svou knížku. Včera večer mi chcípnul velice vtipně noťas, uprostřed odesílání e-mailu. Ale ráno bylo vše jinak. Přestože jsem zalezl do spacáku brzo, meditace se mi jaksi vymkla z rukou. Nejprve jsem prodýchával čakramy takovým způsobem, až mi ochrnula půlka těla od pasu nahoru. Roztočily se mi vrtule (čakry) takovým způsobem, že jsem málem začal levitovat. Z rukou mi prýštila energie způsobem, až jsem si říkal, že je toho nějak moc. A ještě zajímavější bylo, když se mi po hooodně dlouhé době podařilo energetická centra relativně uzavřít a ochrnutí zmizelo… […] asi bych měl dodat, pro ty, kteří už ví, že to nebylo „ochrnutí“, které se děje normálně při hraní si s čakramy, ale šlo o okamžitě nevratnou záležitost, kdy jsem si připadal vysloveně jako zalitý do sádry. Absolutně žádná vláda nad vozítkem. Přesto jsem byl in, žádný astrál v tomto případě nefiguroval. Prostě ochrnutí. Naštěstí to bylo beze strachu, protože ono se vždycinky nějak udělá, aby se tělíčko vrátilo do původního stavu ;o)
Když jsem se vrátil zpět, zkoušel jsem ještě kvantové pauzy a bylo zajímavé, jak se okamžitě začaly čakry opět roztáčet. Jasný důkaz, že kvantovky jsou funkční a zvládnutelné každým, bez rizika, protože tam se nedá přestřelit. Stoupáte pomalu, v klidu a hlavně čistíte bloky.
Většinu noci jsem proválel a navíc se ozvalo ego, bojující chudák, který tentokrát zvolil taktiku ošklivých snů. Se mu vůbec nelíbilo, co provádím, a snažilo se mě stáhnout zpátky.
Usnul jsem až nad ránem a ještě k tomu omotaný ve spacáku, a tak jsem neslyšel budíka a vylezl jsem až v půl desáté. Urychleně jsem na sebe naházel věci a baťoch, které jsem měl připravené, a vyběhl na trasu pastvina – civilizace. Rychlochůzí jsem byl v cíli za hodinu a půl.
Na místě jsem nabil noťas, nainstaloval bače triskárnu a vykoupal se… parádička.
Bača mezi tím odfrčela a opět přifrčela s Janinou. To je ta paní učitelka a mimochodem také dobré stvoření. Když jsem dodělal, co bylo třeba, následovala pastvina, kde jsme se trochu prošli, a nastal večer. Holky odjely a já konečně začal psát knížku…
(lu)
předchozí << VIII. >> následující